ZUBAŘ
ANEB JAK SE ZE SIRČI STALA ŽELATINA
Dne 4.5.2009 byla konečně dohodnuta kontrola zubů. Sirča jak by tušila, když pro ní tentokráte jdu na pastvinu, že to asi nebude vyjížďka ani trénink co ji čeká. Lítala po pastvině a ukazovala v jaké je skvělé kondici, že jí nic nebolí a neschází. Cavo jak to viděl, běhal za ní uplně zmatený, proč maj vlastně běhat, když tráva roste pod nohama a nestačí ji zpásat.
Jakmile byla Sirča ulovena, šli jsme k sedlovně a tam čekali na paní doktorku - zubařku. Po chvíli se objevilo její auto a vystoupila i s jejím pejskem Tondou. Při nošení zubařských heblat se Tonda chtěl seznámit se Sirčou, ale její odpověď byla jasná - uši dozadu, kopyta nahoru a které chceš Tondo vidět zespod? Chudák malá stihl dát akorát ocas mezi nohy a schovat se za svou paničku. Po okřiknutí Sirči, dělala kobyla jako že se vlastně nic nestalo a byla velice zvědavá, co to nosíme.
Po krátké konzultaci Sirčininého temperamentu a váhy, už byla zapíchnutá injekce v krční tepně a víčka byla nesmírně těžká a nedala se udržet, tak jak hlava. V tu chvíli seděl Tonda u noh paničky, slastně se díval na svou ochránkyni a pociťoval satisfakci za předešlé prohnání od Sirči. Pak už to vše mělo rychlý spád. Položení si hlavy Sirči na moje rameno, opatrné rozevření huby rozvěračem, ohmatání si stoliček a nastartování brusky. Paní zubařka byla velice šikovná a dokonce pochválila Sirčiny zuby, že je má ,,BEZ KAZU,, :-) Po zákroku jsem pomohl sbalit fidlátka a nechal kobylku stát jak solnej sloup pod jabloní v květu. Po rozloučení a zamávání Tondovi a jeho majitelce, jsem se vrátil k živé soše a pomaličku jsme tu KOCOVINU rozcházeli společně, hlad byl šílenej, ale žaludek stále na vodě, tak se muselo baštit poskrovnu. Během několika koleček se z gelu stávaly opět svaly a už ani kopýtka se nepletla, po pár chvilkách už se opět skákalo a běhalo.